III.Něměcká Říše-Das Reich

Erich von Manstein

Von Manstein se narodil v roce 1887 v pruské rodině s velkými vojenskými tradicemi. Trochu zvláštní je, že jeho pravé jméno je Lewinski, ale protože byl až desáté dítě svých pravých rodičů, tak byl adoptován svou tetou (rodiče ho asi nemohli uživit.). Oba otcové (pravý i adoptivní) byly generálové, takže bylo asi poměrně jasné, co bude jeho životním údělem.

Přeskočíme nyní jeho vojenské počátky a zabrousíme rovnou do roku 1939, kdy už je náčelníkem štábu armády, která obsazovala Československo. Jeho hodnost je generálporučík a jeho dalším velitelským postem je místo náčelníka štábu skupiny armád Jih. Tato skupina armád tvoří jižní část vojsk, které přepadly Polsko – dne 1. září 1939 se události daly do pohybu a začal největší vojenský konflikt v dějinách lidstva. Skupina armád Jih i s von Mansteinem splnila svůj úkol velmi dobře a Polsko pocítilo i nový styl války na vlastní kůži - tzv. “blitzkrieg”, kterému vzdorovalo pouze jeden měsíc.


Po dobytí Polska vznikl v německé generalitě velký spor o tom, jak bude celý konflikt pokračovat. Hitler se rozhodl přepadnout západní Evropu. A opět byly na scéně dohady jak… OKW a OKH (něco jak generální štáb armády, nejvyšší velitelství) navrhli přepadení, které vycházelo z bojů v první světové válce (a které bylo neúspěšné). Toto řešení se von Mansteinovi nelíbilo a navrhl úplně radikální řešení – přepad Francie přes neprostupné Ardeny pomocí tankových vojsk a tím se vyhnout Maginotově linii, kterou Francie vybudovala jako ochranu právě před napadením ze strany Německa. Samozřejmě, že při prosazování svého řešení se stal von Manstein značně nepopulární, takže ho jeho “šéfové” za odměnu pověřili vyšší velitelskou funkcí a uklidili úplně na druhou stranu Evropy (asi aby nepřekážel).

O jeho plánu se ovšem nějakým způsobem dozvěděl Hitler, kterému se ovšem asi zamlouval a s určitými změnami ho schválil. Operace “Seknutí srpem”, jak bylo přepadení zemí Beneluxu a Francie nazváno byla velmi úspěšná a celé tažení, které bylo zahájeno v květnu 1940 bylo zakončeno 22. června 1940 podpisem kapitulace ve francouzském městě Compiégne. Perličkou je asi skutečnost, že kapitulace v roce 1940 byla podepsána ve stejném železničním vagónu, jako v roce 1918 – pouze strany se jaksi vyměnili…Sám von Manstein se tažení na západě zúčastnil jako velitel XXXVIII armádního sboru. Tento sbor byl nasazen až v pozdější fázi, kdy už bylo v podstatě o výsledku rozhodnuto.

Další etapou života von Mansteina (a nejen jeho) byla východní tažení – přepadení Ruska v červnu 1941. Na jeho počátku von Manstein velí LVI tankovému sboru. Tento sbor byl začleněn do 4 tankové skupiny generálplukovníka Hoepnera. Tato tanková skupina působila ve skupině armád Sever, pod velením generála polního maršála von Leeba. Operační cíl této skupiny armád bylo město Leningrad. LVI tankový sbor předvedl do té doby neuvěřitelně rychlý postup, když strategických pozic na řece Dvině dosáhl a dobyl během jednoho týdne, což představuje cca 300 km od výchozích pozic v nepřátelském území. Poté se tento rychlý postup zpomalil a Mansteinova vojska zabředla do prudkých bojů u Ilmeňského a Seligerského jezera. I z těchto bojů však Manstein vyšel jako velitel, který má nad protivníkem vždy převahu.

V září 1941 dostává von Manstein další velitelskou příležitost – po generálplukovníkovi von Schobertovi přebírá 11 armádu, což znamenalo, že ze severní strany fronty se dostává na tu nejjižnější. 11 armáda byla součástí skupiny armád Jih pod velením generála polního maršála von Rundstedta (což byl jeho bývalý velitel při přepadení Polska). 11 armáda dostala za úkol dobýt poloostrov Krym. Po těžkých bojích se to 11 armádě podařilo, ale zbývalo dobýt ještě pevnost Sevastopol. I toto se po nutné konsolidaci sil podařilo a v červenci 1942 je von Manstein povýšen do hodnosti generála polního maršála (což je vlastně nejvyšší hodnost v německé armádě). Dobytí Sevastopolu bylo jednou z nejgigantičtějších bitev, ale i tato válečná epizoda bledne ve srovnání s bitvou o Stalingrad, která začíná v podstatě v době, kdy bitva o Sevastopol končí.

Von Manstein se bitvy o Stalingrad zpočátku neúčastní, protože on i 11 armáda jsou převeleni opět na severní část fronty k dobytí Leningradu. Události u Stalingradu jsou však přednější a po obklíčení německé 6 armády je von Manstein opět převelen – nyní jako velitel skupiny armád Don. Má za úkol osvobodit obklíčenou 6 armádu a konsolidovat celou jižní část fronty, která se nyní táhne až k úpatí Kavkazu. Vzhledem ke vzrůstající síle a umění velitelů Rudé armády se již 6 armádu zachránit nepodaří (200 000 Němců je vyřazeno), ale jižní frontu se von Mansteinovi zachránit podaří – tím ušetří osud 17, 1 a 4 tankové armády před osudem armády 6. Ve velmi napjaté situaci se na jaře 1943 po určitém přeskupení sil podaří zastavit sovětská postupující vojska, která nyní převzala iniciativu. Von Mansteinova následná protiofenziva – tzv. “backhandový úder” patří k nejvydařenější vojenské operaci v celé historii – vojska, jež jsou již v početní nevýhodě a v celkové defenzívě porazí protivníka, který má ve všech ohledech materiální převahu – neměl pouze převahu ve velení, ta byla díky von Mansteinovi na straně Němců…

Další operací, v které von Manstein velel vojskům (nyní ve skupině armád Jih, která byla přejmenována ze skupiny armád Don) byla operace “Citadela” – bitva u Kurska. Skupina armád Jih tvořila jižní část vojsk, které vedli poslední velkou německou ofenzívu. Tato operace však skončila pro Němce porážkou, protože nedosáhli svých vytčených cílů a vojska Rudé armády přešla do protiofenzivy, která Němce zatlačovala zpátky. Pouze velitelské umění von Mansteina zabránilo rychlejšímu postupu sovětských vojsk. Přesto jsou Němci postupně vytlačováni z jedné obranné linie do druhé – ústup za Dněpr, dobytí Kyjeva… Tento postup vojsk Rudé armády je zaplacen vysokými ztrátami a díky von Mansteinovi německá vojska vždy plánovitě ustupují a vyhýbají se kompletnímu zničení a obklíčení. O tomto svědčí bitva u města Korsuň Ševčenkovskij a plánovitý ústup 1 tankové armády na jaře 1944.

Nyní, když je jižní část fronty stabilizovaná na řece Dněstr však Hitler na svého nejlepšího muže v poli zanevřel a 2 dubna 1944 byl ve velení nahrazen generálplukovníkem Modelem.

Ve zbytku válečného konfliktu už von Manstein aktivně vojskům nevelel a osobně se vzdal britskému maršálovi Montgomerymu. Po válce byl von Manstein souzen vojenským tribunálem za válečné zločiny, z které ho vinila sovětská strana. Z většiny obvinění byl osvobozen, přesto ho však soud odsoudil k 18 létům vězení (později bylo sníženo na 12 let). Po odpykání čtyř let byl v roce 1953 osvobozen. Generál polní maršál Erich von Manstein zemřel v roce 1973.