III.Něměcká Říše-Das Reich

Otto Skorzeny

Otto Skorzeny se narodil 12. června 1908 ve Vídni. Po maturitě začal studovat budování motoru na technické Univerzitě ve Vídni a v roce 1931 byl promován inženýrem. V této době se, mezi jinými věcmi také politicky vzdělal, protože byl členen studentského hnutí, které usilovalo o spojení Německa a Rakouska. V roce 1932 se stal členem rakouské NSDAP, která byla v roce 1933 zrušena. Potom co se Rakousko stalo částí Německé říše a v březnu 1938 se stal Skorzeny členem SS. Od září 1939 byl Skorzeny trénován v Leibstandarte SS Adolf Hitler v Berlíně. Zúčastnil se tažení na západě v řadách regimentu Germania a 30. ledna 1941 byl povýšen na SS-Untersturmführera. Potom co postoupil do Srbska s německými vojsky v dubnu 1941 se zúčastnil tažení na Východě v řadách SS divize Das Reich. Byl vyznamenán Železným křížem a bojoval na východ od Kyjeva proti obklíčeným sovětským útvarům. Potom postupoval se svou divizí na Moskvu.

V dubnu 1943 byla Skorzenemu nabídnuta nová úloha. Bylo zapotřebí nového šéfa pro speciální kurz ve výuce Waffen-SS v Oranienburgu, který by zároveň vybudoval školu ve Friedrichstahlu blízko Oranienburgu pro výcvik agentů na vykonávání operací za nepřátelskou frontou. Skorzeny přijal obě poslání a byl odvelen jako SS-Obersturmführer v rezervě do Amt IV, SD-Ausland (vnější výzvědná služba) Reichssicherheitshauptamtu (RSHA). Společně se svým pobočníkem, SS-Obersturmführerem Karlem Radlem, nabral vhodné vojáky pro novou jednotku a důkladně studoval všechny záznamy ohledně tréninku a řízení úderných jednotek. Některé z úloh úderných jednotek byly: pěchotní a průkopnický trénink, obsluha granátometů, lehká artilerie a tanky, trénink řizení motorek, dvoukoláku, motorových lodí a lokomotiv stejně jako sport a trénink s koňmi. Brzy by se konala důležitá mise.

25. července 1943, byl Benito Mussolini – důsledkem konspirace vymyšlené vysoce rafinovanými úředníky Fašistické strany – sesazen, zatknut a přepraven na tajné místo. Skorzeny byl proto, spolu s pěti důstojníky, svolán do Führerhauptquartieru. Führer ho vybral pro úkol, který s nim důvěrně prodiskutoval. Byl přesvědčen o tom že by Itálie, pod vládou ustanovenou králem, brzy ukončila válku a vydala Duceho Spojencům. Úkolem Skorzeneho bylo objevit, kde je Mussolini držen a osvobodit ho. Operace musela být připravena a provedena v absolutní utajenosti.

Po poradě s generálem Studentem dal Skorzeny Berlínu – z Führerhauptquartieru – instrukce o utvoření Einsatzgruppe. Před rozedněním, muselo být skoro 40 lidí vybaveno tropickými uniformami, civilním oblečením, zbraněmi, výbušninami, rádiovými přijímači, padáky a novými vojenskými knížkami, aby byla utajena přítomnost Waffen-SS v Itálii. Díky policejnímu atašé na Německé ambasádě v Římě, Herbertu Kapplerovi, bylo možné zjistit věčně se měnící místo držení Mussoliniho. Jedno z míst, kde byl Mussolini držen, byla pobřežní pevnost Maddalena, na sever od Sardinie. Skorzeny podniknul přípravy na osvobození Mussoliniho pomocí nečekaného útoku vojáky, kteří by se přeplavili na ostrov v torpédoborcích a přemohli italskou stráž.

Operace, která se měla konat 28. srpna 1943 byla bohužel zrušena, jelikož nová italská vláda údajně věděla o plánované operaci a tudíž odvedla Mussoliniho na poslední chvíli. Později se zjistilo, že vedoucí Abwehru, Admirál Canaris, který nebyl nic jiného než zbabělý zrádce, také zradil operaci, která byla plánována na 28. srpna 1943.

 

Naštěstí se brzy dalo lokalizovat nové místo, kde byl Mussolini držen ve vězení. Byl to sportovní hotel na Gran Sassu v Abruzzenských horách, vyvýšený zhruba 2000 metrů. 8. září 1943, přeletěl Skorzeny a Radl přes oblast a vyfotil Gran Sasso. Brzy poté bylo možné provést odzbrojení Italů německými jednotkami. Protože by po kapitulaci italské armády mohlo být vydaní Mussoliniho předpokládáno, musel být pokus o jeho osvobození proveden co nejdříve. Útok na hotel byl možný pouze výsadkáři v kluzácích. Během krátké chvíle bylo 12 takových letounů objednáno z jižní Francie do Itálie. Letoun mohl, kromě pilota, přepravovat 12 lidí. Skorzeny vybral pastvinu v okolí hotelu jako přistávací plochu. Ve stejné chvíli musel batalión výsadkářů obsadit pozemní stanici lanovky v údolí, která vedla do hotelu. Karla Radla napadlo nechat karabiníka generála Soletiho, který byl známý strážcům, dělat jim doprovod a dát rozkaz o nestřílení na německé vojáky.

12.září mohla operace začít. Generál Student si vyzvedl 17 mužů Waffen-SS a 90 výsadkářů na letišti Pratica di Mare. Když se ocitli nad místem určeným k přistání, tak si Skorzeny povšimnul, že plocha kterou měl za pastvinu byla ve skutečnosti lyžařská rozjezdová dráha. Proto tam nebylo možné přistát. Skorzeny tedy nařídil pilotovi, aby přistál střemhlavým letem co nejblíže hotelu, jak jen to je možné. Jeho kluzák se zastavil pouhých 15 metrů od budovy. Skorzeny, muži z jeho letadla a karabiník generál Soleti běželi k hotelu jak rychle to jen šlo.
 
    Karl Radl, který přistál těsně po Skorzenym, popsal tento moment ve své knize „Berief fallen vom Himmel“: Skorzeny a jeho muži se pohybovali směrem k hotelu. Tam je italský strážce. Generál Soleti na něj volá: „Nestřílej! Nestřílej!“ Necháme strážce a vejdeme do hotelu. Dveře se rozlítnou. Je to radio-pokoj. Italský voják sedí za rádiem. Chňapnem ho z jeho židle. Jedna, dvě rány od pažby samopalu a rádio je mimo provoz. To by bylo. Ted již nemůžou zavolat o pomoc.

Žádné dveře, bohužel, nevedou z tohoto sklepa. Zpět ven. Jdeme kolem rohu přístavby. Další strážce. „Nestřílej! Nestřílej!“, volá generál. Tento strážce také nestřílí. Tam asi dva metry vysoká betonová zeď. Skorezeny se přes ni přešplhá pomocí ramennou jeho mužů. Ostatní přelezou stejným způsobem. Poté se ocitají na terase před fasádou baráku a jdou k hlavnímu vchodu.


Poté začíná sestupovat mé letadlo. Uběhla možná jedna minuta. Jde tu o vteřiny. Má mašina pleskne na zem, jednou se odrazí, letí asi dalších padesát metrů a konečně přistane asi sto metrů od hotelu. Běžíme na pomoc veliteli. Od teď vidí Duceho u okna. „Duce, odstupte od okna, pryč od okna!“, volá Skorzeny. Pravděpodobně se obává, aby nebyl Duce náhodně zastřelen. Přistoupíme k hotelu. Než dosáhnu vchodu, tak Skorzeny a Schwedt získali přístup, vyčistili cestu karabinérii bez použití zbraní. Karabiniéři jsou velice zmatení a chtějí opustit hotel. Museli právě mít svůj odpolední odpočinek. Někteří mají samopaly a někteří jsou neozbrojení. Vidí svého generála, kterého mnozí znají, a nikdo nestřílí. Skorzeny a Schwedt běží po schodech nahoru do úplně neznámého hotelu.

Skorzeny otevře dveře na druhém podlaží. Jsou to ty pravé. V pokoji stojí Mussolini. S ním tam jsou dva důstojníci a jeden muž v civilním oblečení. Vyběhnou ven. Pak jsou sami. Pak se ve dveřích objeví NCO:cka Gföller a Gläsnert. Když se dostavím já, tak Skorzeny jednoduše oznámí: „Duce, Führer nás posílá abychom Vás osvobodili!“ Mussolini je velice dojat. Odpoví pouze: „Věděl jsem, že mě Führer nezklame.“ Potřese rukou Skorzenymu, obejme ho, políbí ho na tváře. To samé udělá mě, Schwerdtovi a Wartgerovi.

Italský velitel hotelu se vzdá. Brzy přistane Frieseler Storch, aby vzal Mussoliniho a Skorzeneho z Gran Sassa na letiště odkud odletí do Vídně. Tam Skorzeny zatelefonuje Führerovi, který mu řekne, „Skorzeny, dovedl jste vojenskou operaci ke zdárnému konci, který se stane součástí historie. Vratil jste mi mého přítele Mussoliniho. Vyznamenávám Vás Rytířským křížem a povyšuji Vás na SS-Sturmbannführer. Gratuluji Vám.“

Během následujících měsíců byl Skorzeny velmi zaměstnaný zesilováním své úderné jednotky a vývojem nových zbraní pro své operace. Jeho speciální útvar byl přeměněn na Jagdverbang Mitte s pěti bataliony a jinými jednotkami. Čistě náhodou musel vykonat nečekanou misi 20. července 1944. V tento den se Colonel Stauffenberg pokusil o atentát, na Adolfa Hitlera a jiné úředníky, výbuchem bomby během schůze týkající se vojenské situace ve Führerhauptquartieru. Po eliminaci Führera by se musely vojenské rezervy ujmout moci. Pokus se však nepodařil a Adolf Hitler byl pouze lehce zraněn. 20. července 1944 zrovna Skorzeny přijel do Vídně vlakem z Berlína, když se dozvěděl že vojska, již alarmované konspirátory, postupovala k Berlínu. Skorzeny, společně s rotou vojáků, přišel do obydlí velitele rezervních vojsk, kde armádní důstojníci již zatkli konspirátory, některé z nich zastřelil. Mezitím byl osvobozen velitel rezervních vojsk, ale byl zbaven velení. Skorzeny poté řekl důstojníkům, aby pokračovali ve svých povinnostech, mezitím co se staral o provoz jednotky, zodpovědnost vyzbrojování, dodávky a rezevy.

V září 1944 obdržel Skorzeny nové příkazy od Führera. Maďarský vladař Horthy zkontaktoval oba západní Spojence a Sověty a připravoval se na kapitulaci své země. Úkolem Skorzeneho bylo tomuto zabránit. On soustředil své jednotky v okolí Vídně, doplnil jejich vybavení novým materiálem a vozidly a vypravil se jako civilista do Budapeště. Pět týdnů se tam orientoval do tamějších okolností. Ukázalo se že zplnomocněnec Horthyho, jeho syn Niklas, se dostal do styku se Sověty přes jugoslávského partizánského vůdce Tita. O pár hodin později vyhlásilo maďarské rádio, že Horthy dosáhl dohody o příměří se Sověty. Skorzeny pak nařídil okupaci zámku v Budapešti ,kde měl Horthy své sídlo, na ráno 16.října 1944. Kolem půlnoci obkroužili někteří z jeho vojáků horu, na které byl zámek postaven. Ostatní byli Skorzenym shromážděni do putovního zástupu; chtěl udělat dojem, že jejich postup k zámku je dohodnutým zákrokem. Plán se vydařil. Maďarské zbraně zůstaly tiché a maďarský generál kapituloval. Následný den přísahala maďarská armáda nové vládě, která pokračovala v boji proti Sovětům na straně Německa. Značné ohrožení bylo odvráceno díky Skorzenemu a jeho mužům. Když Skorzeny popsal Führerovi operaci v Budapešti, tak mu odpověděl: „Udělal jste velice dobře, můj drahý Skorzeny. Povyšuji vás na SS-Oberstrurmführera od 16. října 1944 a vyznamenávám Vás německým Zlatým křížem.“ Pak informoval Skorzeneho o jeho další misi.

Na západě byl postup Anglických a Amerických vojsk zastaven na pohraničí. Führer plánoval novou ofenzívu, která by začala v oblasti mezi Aachenem a Luxemburgem, pak šla skrz Ardenny k pobřeží kanálu, aby zničila nepřátelské síly na sever Bastogne-Brüssels-Antwerp linie a odepřela přístav v Antwerpu Spojencům. Úkol Skorzeneho byl zabrat mosty Meuse mezi Liege a Namur, s vojáky v Anglických a Amerických uniformách a zabránit jejich vyhození do povětří. Mimoto, malá úderná jednotka v uniformách nepřítele by za nepřátelskou frontou dávala špatné rozkazy, blokovala komunikaci, sváděla Spojenecká vojska ze správné cesty a působila zmatek v jejich řadách. Tato operace byla jistě efektivní. Brzy přicházeli užitečné zprávy o situaci za frontou Američanů. Například, jedna jednotka poslala americký tankový regiment špatným směrem, zničila telefonní spojení a odstranila silniční ukazatele a značky. Avšak ještě efektivnější byl zmatek a sabotážová hysterie, která propukla za Americkou frontou.

Po kolapsu východní fronty měli Skorzeny a jeho muži nařízeno vytvořit a udržet předmostí na východ od Oderu, blízko Schwedta, jejichž záměr byly budoucí operace proti Rudé Armádě. Skorzeny zajistil oblast a jak bylo nařízeno, doplnil své čtyři bataliony vracejícími se německými vojáky, tudíž vytvořil jádro divize Schwedt. Zabezpečil také přechod velkému množství utečenců přes Oder. 28. února 1945 mu Führer řekl: „Skorzeny, musím Vám poděkovat za Vaše výkony na frontě u Oderu. Vaše předmostí bylo jediným světlým místem celé dny. Vyznamenávám Vás dubovými ratolestmi k Rytířskému kříži a předám Vám je osobně během pár dnů. Pak mě musíte povědět o Vašich zkušenostech.“

Ke konci války padl Skorzeny, který byl povýšen na SS-Standartenführerem 20. dubna 1945, do zajetí Američanů blízko Salsburgu. V 1947 byl v Dachau obviněn za operace provedené s vojáky v nepřátelských uniformách, ale byl zproštěn vinny. Do července 1948 čekal v táboře Darmstadt na jeho takzvané de-nacifikační slyšení, které bylo odloženo znovu a znovu, aby mohl být držen ve vězení co nejdéle. Proto se rozhodnul o samoosvobození. Zůstal v Německu a Francii ještě dva roky a odjel do Španělska v roce 1951, kde úspěšně pracoval jako inženýr. Také spolupracoval na utváření Egyptské tajné služby pod jménem Moukhabarat. Nevyléčitelná nemoc plic ho v roce 1975 přivedla do Heidelbergu kvůli léčení. Tam byli Hans-Ulrich Rudel a Waldemar Schütz jeho posledními kamarády, navštěvující ho před jeho návratem do Španělska osm dnů před jeho smrtí.

V této příležitosti jim Otto Skorzeny řekl o jeho návštěvě v Führerhauptquarteur na podzim 1944, kdy byl Führer nemocen a přijal ho u svého lože. Führer mu ten den řekl, že Německo nevyrobilo atomovou bombu, protože na sebe nechtělo vzít zodpovědnost za zničeni lidstva takovou „Teufelswerk“. 5. července 1975, zemřel Otto Skorzeny v Madridu. Jeho urna byla pohřbena ve Vídni.